TITANIC
Pravidla: Hráči vytvoří nepřátelské skupinky po třech členech a obsadí jednu loď (nejlépe kánoe). Každá skupinka pak od organizátorů dostane jedno malé, ale opravdu malé pádlo (staečí i velká vařečka), jeden velký kbelík a jeden menší kbelík. S tímto vybavením nasednou do kánoe. Kormidelník si vezme pádlo, porcelán velký kbelík a menší kbelík. Ve chvíli, když jsou všechny lodi odbaveny a strategicky rozmístěny po vodní ploše, organizátoři zahájí hru. Cílem každé posádky je potopit co možná nejvíce lodí a zároveň se udržet co nejdéle na hladině. Potápět se může pouze cákáním a vléváním vody do lodí z kyblíku. Převrhovat lodi ani vylévat vodu z vlastní lodi se nesmí. Pokud si posádka sama převrhne loď, je to její problém a prohrává. Hru vyhrává loď, která jako poslední zůstane na hladině. Do hry je lépe zapojit také Krakena, kterého ztvárňuje někdo z organizátorů. Kraken napadá a potápí osamělé lodi, je to způsob jak zapojit do hry všechny lodě a vyvarovat se strategickému vyčkávání některých posádek, které se straní boje a útočí až v závěru hry...
NA POPELKU
Kdo z vás by neznal pohádku o Popelce! Ačkoliv nebudete mít v lískovém oříšku ukryty sváteční šaty, můžete zkusit splnit úkol, který dala Popelce zlá macecha. Jeden člen družiny si sedne ke stolu v rukavicích ze silné chlupaté vlny. Před ním je ošatka, v níž se nachází změt zápalek, rybářských háčků a ovesných vloček. Úkolem je samozřejmě správně roztřídit směs do připravených misek. Za každou cizí příměs, která do ošatky nepatří, dostává hráč trestný bod. Nad Popelčinou hlavou je na provaze zavěšena težká litinová deska. Provaz vede přes kladku a jeho druhý konec je připevně k podlaze nebo k některému těžkému kusu nábytku. Na smluvené znamení, které dá vůdce, začne Popelka přebírat ošatku. Současně jiný člen družiny zapálí lano v místech, kde je ukotveno. V případě, že lano přehoří dříve než Popleka ukončí třídění uvedených materií, je třeba vzít nové lano a desku pod strop znovu vytáhnout.

NA SVINĚ Z JESKYNĚ
Tuto hru je nejlépe hrát na putovním táboře do Prachovských nebo jiných skal, kde se dá předpokládat výskyt alespoň malých - jeskynních útvarů. Není vhodné využívat komerčně upravené a prohlídkami turistů rušené jeskyně. (Punkevní, Koněpruské, Kateřinské apod.)
Jeden z členů družiny bude určen losem (tahání dřívek, černá kulička apod. viz. Skautské losování v kostce od Aramíra Slimejše, nakladatelství Otta v Praze, 1927, str. 1-289) a ten se stává sviní. Jeho úkolem je zalézt do jeskyně a všemožnými prostředky se zabarikádovat, aby ho ostatní - dobyvatelé nedokázali dostat ven. Při dobývání je možno použít různé metody. Zde je několik osvědčených:
- Využijte přírodní prostředky - vržené vosí hnízdo udělá svoje, šikovně přesměrovaný potůček je skoro zaručený a vzteklý norník vypůjčený z útulku zaručí váš úspěch.
- Nebojte se novinek - v Pardubicích není jen perník ale také semtex, několikrát se nám vyplatilo přesvědčit řidiče hovnocucu jedoucího na pole aby si s námi zahrál a nebo třeba zkuste sehnat na černém trhu pár ukrajinských nádeníků.
- No a dobrý tip na závěr - zkuste nechat svini sviní a běžte domů - za pár dnů sama vyleze a uzná svoji prohru - v obzvlášť suchých oblastech je toto vítězství rychlejší.
I sviním je třeba dát dobrou radu - v této roli ještě nikdo nikdy nevyhrál, ale svůj výkon můžete zaslat na adresu skautských her, kde bude zaznamenán.
Pozn. autora. Dosavadní rekord drží Juan Gonzales Pedro Lukas Mlčoch - syn českých emigrantů v Mexiku, který se "stal" sviní v r. 1946 na putovním táboře družiny "No passaran" v jeskyním komplexu u Puerto La Madre a dosud o něm není další zpráva.
LÁVKA
Jistě se Vám již stalo, že jste na výpravě došli k nějaké strži nebo propasti, jejíž hloubka Vám brala dech. Nevedl přes ni žádný most a vy jste ji museli pracně a dlouho obcházet. Dostanete-li se do podobné situace nyní, máte jedinečnou příležitost vyzkoušet si svoji obratnost podle našeho návodu.
Tak tedy: dorazí-li družina na podobné místo, přesvědčete se nejprve, že je okraj popasti dobře zpevněn a nesesune se v okamžiku, kdy na něj vstoupíte! (nejlépe poslouží kámen o váze asi 50kg). Poté si jeden z družiny dřepne na okraj strže a do napjatých předpažených paží uchopí za nohy svého kamaráda (viz obr.). Ten zatne břišní a zádové svaly a zůstane ve vodorovné poloze, čímž vlastně vytvoří první část lávky. Přes něj přelézají další a stejným způsobem budují další články mostu. Poslední člen družiny se plnými dlaněmi dotkne břehu a palci obou rukou se vzepře proti jeho svislé stěně. V tuto chvíli je lávka hotova - vůdce družiny po ní postupně přenosí na duhou stranu torny a ostatní vybavení. Potom - sám již v bezpečí na druhém břehu - vydá pokyn k rozebrání lávky. Poté pustí první (dřepící) skaut svého kamaráda, kterého dosud držel za kotníky, vstane a pevným krokem přejde po svých kamarádech na stranu vůdce. Ostatní členové družiny si počínají stejně. Odpojují se ppstupně v tom pořadí, v jakém se do lávky zapojovali. V těchto chvílích drží lávku člen družiny, který je vzepřen palci na druhém břehu. Ten se také pouští jakoposlední. Ostatní mu pomohou při výstupu na břeh, aby nespadl dolů. Jste šťastni, že se Vám lávka podařila a ušetřili jste si několikaminutovou zacházku. Nasazujete si torny a vyrážíte dál - vstříc dalším dobrodružstvím.
Tak tedy: dorazí-li družina na podobné místo, přesvědčete se nejprve, že je okraj popasti dobře zpevněn a nesesune se v okamžiku, kdy na něj vstoupíte! (nejlépe poslouží kámen o váze asi 50kg). Poté si jeden z družiny dřepne na okraj strže a do napjatých předpažených paží uchopí za nohy svého kamaráda (viz obr.). Ten zatne břišní a zádové svaly a zůstane ve vodorovné poloze, čímž vlastně vytvoří první část lávky. Přes něj přelézají další a stejným způsobem budují další články mostu. Poslední člen družiny se plnými dlaněmi dotkne břehu a palci obou rukou se vzepře proti jeho svislé stěně. V tuto chvíli je lávka hotova - vůdce družiny po ní postupně přenosí na duhou stranu torny a ostatní vybavení. Potom - sám již v bezpečí na druhém břehu - vydá pokyn k rozebrání lávky. Poté pustí první (dřepící) skaut svého kamaráda, kterého dosud držel za kotníky, vstane a pevným krokem přejde po svých kamarádech na stranu vůdce. Ostatní členové družiny si počínají stejně. Odpojují se ppstupně v tom pořadí, v jakém se do lávky zapojovali. V těchto chvílích drží lávku člen družiny, který je vzepřen palci na druhém břehu. Ten se také pouští jakoposlední. Ostatní mu pomohou při výstupu na břeh, aby nespadl dolů. Jste šťastni, že se Vám lávka podařila a ušetřili jste si několikaminutovou zacházku. Nasazujete si torny a vyrážíte dál - vstříc dalším dobrodružstvím.

NA LIŠKU
Víte, co to znamená, když o někom řekneme : "Ten je chytrý, jako liška " ? Znamená to, že takový člověk je chytrý, vždy si ví rady a každou situaci dokáže zvládnout ke svému prospěchu - zkrátka je "všemi mastmi mazaný". Není jistě těžké uhodnout, že přísloví vzniklo na základě pozorování rezavého lesního zvířete, známého pod názvem liška. Jelikož se dnes díky pokračující záludné kontaminaci s opravdovou liškou již těžko setkáte ve volné přírodě, nabízíme vám jako alternativu tohoto setkání naši hru. V ní si můžete ověřit, zda jste také tak důvtipní, jako toto chytré zvíře.
Hra začíná tak, že členové družiny v lese vykopou jámy o průměru 2m a hloubce taktéž 2m. Vykopanou hlínu odnášejí pryč a jámu poté vždy pečlivě zamaskují větvemi, travou a mechem tak, aby nebyla vidět. Pouze u jednoho okraje vždy ponechají otvor o velikosti asi 40 centimetrů. Počet jam není přesně stanoven, ale měl by minimálně trojnásobně převyšovat počet členů družiny. Pak družina počká do soumraku, nebo ještě lépe do úplné tmy. Liška se totiž v noci často zatoulá do blízkosti vesnických stavení a s oblibou navštěvuje kurníky, z nichž odnáší slepice. Pak s nimi mizí v lese, kde má své doupě. Podobně si bude počínat i hráč, který představuje ve hře lišku. Za tím účelem si nasadí rezavou kožešinovou čepici, kterou nesmí po celou dobu hry sundat z hlavy, načež uchopí mrtvou slepici a odběhne s ní do lesa. Je vybaven baterkou, kterou si svítí na cestu, protože liška dobře vidí i ve tmě. Ostatní se vydají s patnáctiminutovým zpožděním za ním; nikdo z nich si naopak s sebou baterku vzít nesmí, protože lovec v noci nevidí. Liška využije náskok k tomu, aby ukryla svůj lup v jednom z doupat - hráč vhodí mrtvou slepici do jedné z jam, která představuje doupě, a sám se také v jedné z jam ukryje. Záleží na něm, zda ukryje slepici ve stejném doupěti, v jakém bude on sám, nebo budou každý zvlášť. Je samozřejmé, že "liška" v doupěti zhasne baterku a nedá ani jinak najevo známky své přítomnosti. Jakmile zbytek družiny dorazí do lesa, začne doupata hledat - k tomu stačí, aby lovci pouze rázně chodili křížem krážem po lese - jistě brzy na nějaké doupě narazí. Lovci mohou chodit sami i ve skupinách, záleží na jejich uvážení. Čas od času ti z hráčů, kteří ještě žádné doupě neobjevili, zvučně zvolají : "Stále nemám noru!" Lovec, který noru (doupě) objeví, už dále nevolá a ani nesmí z doupěte vylézt a hledat další. Hra končí tehdy, jestliže se pět minut neozve zvolání: "Stále nemám noru!".
Vyhodnocení probíhá následovně: jestliže jsou všechna doupata, v nichž lovci skončili svá hledání, prázdná, vítězí liška na celé čáře, neboť uniká ona i slepice. Jestliže lovci objeví v doupěti pouze slepici, vítězí taktéž liška, i když tentokrát zůstane o hladu. Jestliže je v doupatech objevena pouze liška, vítězí lovci, byť se s uloupenou slepicí již neshledají. Je-li lovci v doupatech objevena liška i slepice, vyhrávají lovci úplně a na znamení svého vítězství lišku (kožešinovou čapku) roztrhají.
DUHA
Tato hra je určena pro více družin, které mezi sebou mohou soutěžit. Můžete si ji zahrát ale i ve větším oddíle, pokud dokážete sestavit alespoň dvě šestičlenná družstva.
Je určena do přírody, nejlépe do lesa. Procvičíte si při ní znalosti nerostů a rostlin (též hub). Cílem hry je vytvořit v družstvu co nejrychleji duhu, tak aby kůže jednotlivých členů co nejvěrněji odrážela jednotlivé barvy spektra. K dosažení požadované barvy skauta (skautky) se mohou používat výhradně přírodní materiály. Velkou výhodou je, že do hry můžeme zapojit i některé nemocné nebo zraněné kamarády a jejich postižení dokonce využít! Například popálenina nám dá pěknou sytou červeň, která v duze určitě nesmí chybět.
Je určena do přírody, nejlépe do lesa. Procvičíte si při ní znalosti nerostů a rostlin (též hub). Cílem hry je vytvořit v družstvu co nejrychleji duhu, tak aby kůže jednotlivých členů co nejvěrněji odrážela jednotlivé barvy spektra. K dosažení požadované barvy skauta (skautky) se mohou používat výhradně přírodní materiály. Velkou výhodou je, že do hry můžeme zapojit i některé nemocné nebo zraněné kamarády a jejich postižení dokonce využít! Například popálenina nám dá pěknou sytou červeň, která v duze určitě nesmí chybět.
Zde je několik typů, jak spolehlivě obarvit pokožku:
- žlutá - žloutenka, vlaštovičník, syrová kukaččí vejce
- červená - opaření, maliny, brusinky, též krev lidská či zvířecí, zaječí bobky (požití nejvýše 8 kusů)
- oranžová - bobulky tisu (požití nejvýše 20 ks), zavedení smrkové šišky (POZOR - zavedení borové šišky má za následek zbarvení do žlutá)
- fialová - zaškrcení švihadlem (hemocyanóza), borůvky, vraní oko, vývar z modřínového jehličí
- modrá - uštknutí zmijí, sršní žihadlo, žvýkání jednoho trsu kapradě samce, šňupání sušeného lišejníku
- zelená - tráva, starší modřina, mochomůrka zelená
Družstvo, které vytvoří duhu nejrychleji vyhrává. Pokud si hráči omylem způsobí zbarvení pokožky do nežádoucího odstínu a v takto vzniklé "duze" není některá z barev zastoupena, je celé družstvo vyřazeno.
zdroj: google.cz
je to super